Říká se, že by člověk měl poznat historii, aby se mohl poučit z chyb svých předků. A opravdu – často můžete být překvapeni, kolik paralel a opakujících se situací naleznete ve svém rodokmenu. Se svými předky koneckonců neseme stejné geny a tedy i charakterové rysy. Pojďme se teď podívat na to, co lze o těch, od nichž jsme své vlastnosti zdědili, z rodokmenu a starých záznamů zjistit.
Rodinná pouta
Rodokmen vám mimo jiné řekne, z jak velké rodiny pocházíte – kromě přímých předků vám dokáže poskytnout informace o tom, kolik sourozenců, každý z nich měl. Může vás zaskočit, když zjistíte, že váš předek byl z deseti nebo více dětí, ale ani v nedávné době to nebylo nic neobvyklého. Bohužel se také často ne všichni potomci vždy dožili dospělého věku.
Pokud byl některý z vašich předků nemanželský, bývá dohledání otce často složité. V matričních záznamech zůstávala v těchto případech kolonka obsahující informace o otci povětšinou prázdná. Změnila to až Marie Terezie, která zavedla povinnost otce do matrik zapisovat. Toto nařízení však záhy zrušil její syn Josef II. Můžeme si jen domýšlet, zda to bylo kvůli jeho vlastnímu levobočkovi.
O svých předcích můžete ze záznamů také vyčíst, kolikrát byli ženatí či vdaní. Rozvody byly zavedeny až s příchodem 20. století, předtím byli manželské svazky pevné po celý život. Až ve chvíli, kdy jeden z partnerů zemřel, byla možná další svatba. Vdovec ve většině případů neměl problém najít si brzy novou manželku, naopak vdovy to mívaly těžší. Nouzi o hromadu nápadníků ale neměly ty, které zdědily hospodářství po zesnulém manželovi.
Místa, odkud pocházíme
Ačkoli se mnozí z nás narodili ve městě, své předky většinou najdeme v přilehlých vesnicích, odkud se do měst přistěhovali za prací až v průběhu 19. nebo 20. století. Váš rodokmen prozradí, z jakých koutů republiky vaši předci pochází. Zjistíte, kolik generací bydlelo na jednom místě a dokonce ve stejném domě. Do zrušení nevolnictví se obyčejní lidé mohli stěhovat za prací či vdavky jen v rámci obcí, spadajících pod dané panství. Stěhování do vzdálených oblastí tak bylo minimální (ale ne nemožné – pokud k němu dalo panstvo svůj souhlas).
Boháč nebo chudák
Staré matriční záznamy vám prozradí, z jakých poměrů pocházíte a jakým profesím se věnovali vaši předci. Ti bohatší měli grunt s polem či loukami, na kterých hospodařili. Velmi častí byli také domkaři, kterým nepatřili pozemky k obhospodařování, a tak se živili jinými řemesly nebo prací pro jiné rolníky. Nejchudšími obyvateli vesnic byli tzv. podruzi, kteří žili u sedláků či domkařů v podnájmu a živili se prací, která se zrovna namanula. Matriční knihy vám prozradí, jak se vyvíjelo postavení vašich předků v průběhu let. Gruntovní knihy zase to, jaký měli majetek a jestli byli dobří hospodáři.
Na smrtelné posteli
O dědičných chorobách toho z matričních záznamů mnoho nezjistíte. Příčiny úmrtí se do matrik začaly psát až na počátku 18. století a to zdaleka ne všude. Diagnózu navíc určoval v podstatě kdokoli, kdo byl zrovna po ruce a zároveň byl alespoň trochu váženou osobou – např. rychtář nebo kněz. Ten tedy často bez jakékoli podrobnější analýzy jednoduše popsal, co vidí, a to bylo následně zapsáno jako příčina úmrtí do záznamu. Takovou příčinou úmrtí tak mohla být např. nemoc v noze. Velká část našich předků skonala také na tuberkulózu nebo je zasáhla epidemie cholery či tyfu. Lékařsky přesnější důvody úmrtí tak naleznete až v záznamech z 20. století.
Chcete odhalit tajemství svého rodu?