GDPR a genealogie: 4 měsíce od zavedení

GDPR a genealogie: 4 měsíce od zavedení

4.10.2018

Nařízení o ochraně osobních údajů Evropské unie začalo i u nás platit v květnu tohoto roku. Jeho hlavním cílem je, aby každý z nás měl přehled a kontrolu nad tím, jaká data o něm která organizace či společnost zpracovává a jestli k tomu vůbec má náš souhlas. To je bezpochyby věc potřebná, protože dosavadní legislativa dnešní digitální dobu tak trošku zaspala. Záměr je jedna věc, samotné provedení je ale o něčem jiném. Zvlášť v Česku, kde se nestihl připravit prováděcí zákon a GDPR na nás tak dopadlo plnou silou. Při zavádění panovaly zmatky a dohady, co konkrétně bude nové nařízení vlastně znamenat. Chtě nechtě se GDPR dotklo také archivů a tím pádem i genealogie jako takové. Protože od jeho zavedení uběhly už více jak čtyři měsíce, je ideální čas na to se ohlédnout a podívat se, co nám v praxi přineslo (nebo spíš vzalo).

Přístup k matrikám zůstal stejný

Předávání matričních knih z úřadu do archivu a nahlížení do knih na matrikách u nás už delší dobu upravuje zákon, respektive jeho novela z 1. ledna 2014. Podle ní jsou na matrikách vedeny knihy, u nichž poslední zápis není starší než 100 let u knihy narození a 75 let u knihy manželství a úmrtí. Do takovéto matriční knihy pak mohou nahlédnout jakékoli fyzické osoby, pokud od provedení hledaného zápisu uběhlo 100 (u knihy narození), 75 (u knihy manželství) nebo 30 (u knihy úmrtí) let.

Tento zákon stále platí a je GDPR prakticky nadřazen. Proto jsme se také nedočkali žádného zpětného stahování digitalizovaných matrik nebo konkrétních záznamů o osobách, na které se již tato ochranná doba nevztahuje, i když jsou stále naživu (100 a víceletých občanů u nás ale přeci jen velká řada není).

Kroniky, sčítání lidu a evidence obyvatel

Horší je to ale s některými dalšími archiváliemi, které sice již byly digitalizovány a zveřejněny online, ale zároveň mohou obsahovat osobní údaje stále žijících osob. Řeč je především o sčítání lidu, evidenci obyvatel a o obecních, školních či jiných kronikách.

Přístup jednotlivých archivů se přitom dosti různí. Zatímco některé se rozhodly již online zveřejněné archiválie na internetu ponechat, jiné byly opatrnější. Tak například východočeské archivy raději z webů stáhly všechny digitalizované kroniky. V Třeboni nejsou kvůli GDPR momentálně dostupné kroniky z období po roce 1950. Starší kroniky pak mají rozmazané a tedy nečitelné listy se záznamy po roce 1950, případně i stránky s citlivými údaji.

Ještě důkladněji k tomu přistoupil Státní oblastní archiv v Litoměřicích, který ze svého portálu stáhl všechny sčítací operáty z roku 1921, další evidence vzniklé po roce 1918 a některé kroniky. Alespoň u operátů a evidencí lze očekávat, že po uplynutí lhůty 100 let se na internet opět vrátí.

Co není online, najdete v archivu

To, že dané archiválie nejsou momentálně online, navíc neznamená, že byste se k nim nedostali v příslušném archivu. Jenže i zde se situace různí. Zatímco například v Litoměřicích vám sčítací operáty z roku 1921 ke studiu vydají, protože jste nuceni chovat se podle badatelského řádu, který vám zneužití osobních údajů zakazuje, ve Státním oblastním archivu v Praze můžete narazit. Pražský archiv sice žádné archiválie z internetu nestáhl, ale postup při studiu mladších dokumentů je nyní složitější. “Každou potenciálně živou osobu musíme ztotožnit, oslovit ji, že někdo chce studovat její osobní údaje, a vyčkat na její souhlas. Musíme se kvůli zjištění adresy obracet přímo na ministerstvo vnitra písemnou formou. To velmi zdržuje badatele a zatěžuje archiváře byrokratickou rutinou,” popsal před časem ředitel Státního oblastního archivu v Praze, Daniel Doležal pro idnes.cz.

GDPR a online genealogické služby

A jak se GDPR dotklo online služeb na sestavování rodokmenů, jako je například Myheritage, Ancestry nebo Geni? Podle všeho nijak zvlášť a je to vlastně logické. Zadáním informací do konkrétní služby souhlasíte s jejími podmínkami, mezi které patří i částečné (záleží na míře zabezpečení a vašem nastavení soukromí) zpřístupnění informací dalším uživatelům. Jen dávejte pozor – pokud zveřejňujete informace o žijících osobách a ty o tom neví, natož aby k tomu daly svůj souhlas, může to být patrně problém.

GDPR bohužel stálo i za zrušením genealogického fóra na webu Actapublica, který spravuje Moravský zemský archiv. Jestli vedlo také k ukončení provozu facebookové stránky Státního oblastního archivu v Zámrsku (i když tam se nám s GDPR hledá souvislost těžko), netušíme.

Pokud bychom měli shrnout dopady GDPR na rodopisné bádání, budou stačit tři slova: mohlo být hůř. Ale i lépe, pokud by se stihly vyjasnit legislativní otázky a archivy se nemusely uchylovat k preventivním řešením.

A co vy? Zkomplikovalo nějak GDPR vaše bádání?

(c) Hledání předků.cz 2014-2018. Všechna práva vyhrazena.